PODLAHOVÁ, L. Ze studenta učitelem. Olomouc: UP, 2002. 145 s. ISBN 80-244-0444-3.

Tato publikace pomáhá studentům učitelství i začínajícím učitelům najít spojitost mezi pedagogickou teorií a praxí. Autorka vychází ze současné pedagogické literatury, zákonných školských podkladů i ze zkušeností učitelů základních a středních škol. Studijní text je určen těm studentům, kteří věří, že pedagogická praxe je důležitou součástí učitelské přípravy. Studenti by měli po prostudování textu teoreticky vědět, jak si mají počínat na pedagogické praxi i v následném učitelském povolání.

První kapitola “Co by měl student vědět před praxí” pojednává o významu pedagogické praxe pro studenta učitelství, zabývá se všeobecnými pokyny a informacemi
a také tím, jak by měl student svou praxi chápat. Rozhodujícím a hlavním momentem
ve studentově přístupu k vlastní pedagogické praxi by měla být cílevědomá reflexe školní skutečnosti a sebereflexe vlastních prvních didaktických a pedagogických pokusů. Dále
se autorka v obecné rovině zabývá cíly pedagogické praxe a úkoly studenta, vysvětluje organizaci a rozsah pedagogické praxe a uvádí relevantní argumenty při umisťování studentů na tuto praxi. I když smysl pedagogické praxe nespočívá v byrokracii, přesto musí být praktikant vybaven alespoň nezbytnými formuláři. Jsou to rozvrh hodin, výkaz pedagogické praxe a hodnocení pedagogické praxe.

Další kapitola “Co by měl student získat na praxi” uvádí, které praktické profesní dovednosti je třeba získat na pedagogické praxi. Mezi základní profesionální dovednosti učitele patří: plánování a příprava výuky, realizace a analýza výuky, pozorování vyučovací hodiny, stanovování výukových cílů, didaktická klasifikace učiva, řízení vyučovacího procesu, taxace učebních úloh, volba vhodných metod, práce s pedagogickou dokumentací, komunikativní a sociální dovednosti, diagnostická činnost, organizační dovednosti, řídící
a koordinační techniky, využívání mimoškolních kognitivních a emotivních vlivů, schopnost empatie, práce s učebnicí, prameny a literaturou. Následující část studijního textu se věnuje schopnosti pozorovat vyučovací hodinu (hospitaci). Jevy, na které se zaměřujeme
při pozorování, jsou: činnosti učitele, činnosti žáků, učivo, podmínky a okolnosti vyučování. U učitele je třeba si všímat, zaznamenávat a analyzovat například tyto činnosti: práce
s výchovně-vzdělávacími cíli, časový plán hodiny (promyšlenost stavby vyučovací hodiny), vztah učitele k žákům i ke třídě jako celku, didaktické zpracování učiva, volba a užití vyučovacích metod, schopnost pedagogické exprese, vytváření příznivé pedagogické atmosféry. Další kapitola se věnuje přípravě učitele na vyučování (po obsahové i formální stránce), ve které je pedagogická praxe chápána jako součást přípravy (zejména pozorování vyučovací hodiny). V rámci praxe student získává množství informací, učí se nové věci, je efektivní, aby se praktikant ptal na příčiny, důvody a souvislosti jevů, přemýšlel
o pozorovaném a hledal možné varianty. Pro inspiraci autorka uvádí úkoly a zadání
pro reflexi a sebereflexi. V textu není opomenuta ani role a z ní vyplývající povinnosti cvičného učitele, který je jakýmsi patronem nebo rádcem studenta a může mu poskytnout reálný pohled na budoucí profesi.

Třetí kapitola “Učednická léta” hovoří o dokumentaci školy, pracovním řádu, zákonech a vyhláškách, kterými je řízen provoz ve škole a kterými je zajišťována bezpečnost žáků. Součástí této části skripta jsou také funkce a povinnosti třídního učitele a výchovného poradce. V neposlední řadě se autorka zabývá hodnocením a klasifikací – uvádí metodický přístup k hodnocení a klasifikaci (předpisy), alternativní formy hodnocení prospěchu
a chování (předpisy) a výslednou klasifikaci ve vyučovacích předmětech i chování. Kapitolku uzavírá autorita učitele a kázeň (nekázeň) ve vyučování, která se snaží začínajícího učitele alespoň částečně připravit na obtížné situace ve škole. Závěrem je uvedena hlavní zásada českého učitele J.N.J. Filcíka (1785-1837): připravte se psychicky na to, že stát se může cokoliv, a věřte tomu, že “až to nastane”, dokážete reagovat správně a s nadhledem. A možná se vám toho tak moc nestane, dodržíte-li již po staletí známou a základní učitelskou zásadu: “Vyučuj zajímavě!”

• závislost reakcí žáků na přístupu učitele (při získávání žáků; při vytváření přátelského ovzduší ve třídě; při vzbuzování sebevědomí, pocitu sebedůvěry žáků; při získávání trvalého vlivu na žáky; při podněcování tvořivosti a iniciativy žáků; při rozvíjení samostatnosti žáků);
• protokol pozorování zaměřeného na průběh a fáze vyučovacího procesu;
• protokol pozorování zaměřeného na hlavní proměnné ve vyučovacím procesu;
• hodnocení studenta na pedagogické praxi (stručná verze);
• hodnotící list studenta na pedagogické praxi (podrobnější verze);
• třídní kniha pro 2. stupeň základní školy;
• třídní výkaz pro 2. stupeň základní školy;
• katalogový list žáka 2. stupně základní školy;
• vysvědčení;
• zpráva třídního učitele pro pedagogickou radu;
• žákovská knížka pro základní školu;
• hodnotící kritéria pro klasifikaci výchovně-vzdělávacích výsledků;
• slovní hodnocení žáka – aspekty;
• příklady slovního hodnocení žáků základní školy 1. stupně;
• případové ministudie a příhody.

Mgr. Jana Kašpárková

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Olomouc

Doktorský studijní program – obor pedagogika

E-mail: kasparkova.jana@post.cz