PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 2. vyd. Praha: Portál, 2002. 481 s. ISBN 80-7178-631-4.

Na sklonku roku 2002 se objevilo na českém knižním trhu druhé vydání velmi úspěšné publikace osvědčeného autora a významného profesora české pedagogiky Jana Průchy Moderní pedagogika. Jak autor sám v úvodu avizuje, jedná se nikoli o pouhý přetisk 1. vydání z roku 1998, nýbrž o přepracované a aktualizované dílo, jež si klade za cíl naplnit ambici uloženou samotným názvem knihy “moderní”.

Je pochopitelné, že po nesporném úspěchu prvního vydání, jež se stalo bezmála základní vysokoškolskou učebnicí pedagogiky, čekal autora nelehký úkol. Struktura učebnice zůstává stejná jako v 1. vydání, velmi podobný ráz má i grafická úprava jednotlivých kapitol.

Celkově lze říci, že čtenář dostává do rukou velmi přehledný výklad základních vědních okruhů současné pedagogiky s přihlédnutím k výsledkům aktuálních výzkumů, jež jsou zpravidla prezentovány formou tabulek. Důležité závěry a definice jsou výrazně odděleny od prostého výkladového textu.

Výklad pedagogiky, prezentovaný v této obsáhlé knize, začíná úvodní kapitolou, zabývající se samotným zakotvením vědního oboru. Následují kapitoly věnované edukační realitě, procesům a jejich vztahu ke společnosti, základním didaktickým kategoriím – žáku a učiteli, učivu a učebnici. Závěrečné kapitoly jsou věnovány speciálním problémům pedagogiky, jimiž je zkoumání profilu edukace ve školní třídě, výsledků a efektů školní edukace, samotnému fenoménu školy a na konci celé knihy také oblasti pedagogického výzkumu.

Avizované aktualizace se týkají zejména dat souvisejících s vývojem pedagogiky a školství obecně v sousedních zemích či zemích Evropské unie a jejich změn od doby prvního vydání. V tomto bodě lze nalézt také určité nedostatky knihy, neboť patrně není v lidských silách zachytit všechny změny a vývojové posuny českého školství a pedagogiky (zejména v oblasti publikované literatury – např. autor na str. 26 uvádí u jména W. Brezinky pouze jednu přeloženou knihu, což neodpovídá skutečnosti). V některých formulacích lze také pochybovat o shodě renomovaných odborníků na některých definicích, jež autor podává. Jako příklad může posloužit rozčlenění pedagogických disciplín v úvodní kapitole knihy (s. 34).

Domnívám se, že přes vytknuté drobné nedostatky, jež lze při celkovém rozsahu díla pominout, nám autor nabízí mnoho cenných podnětů ke studiu a zamyšlení a že Moderní pedagogika Jana Průchy se zařazuje svým druhým vydáním mezi základní a zásadní literaturu české pedagogiky konce 20. a počátku 21. století, jež by neměla chybět v knihovně žádného z budoucích pedagogů.

Mgr. Jiří Pospíšil

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Doktorský studijní program – obor pedagogika

E-mail: jpos@seznam.cz