Vzdělávací politika EU a srovnání trendů vzdělávacího systému ČR se zeměmi EU
( Španělsko, Itálie, Francie, Nizozemí )
Lucie Smékalová
Anotace :
Seznámení se s kořeny a historií smluv, které jsou klíčem k pochopení všeobecných vzdělávacích trendů zemí EU.Trendy tvoří jádro vzdělávací politiky EU.Charakteristika a snahy vzdělávacích systémů Španělska, Itálie, Francie, Nizozemí a ČR jednotlivě. Příprava vzdělávacího systému ČR na vstup do EU pro splnění základních funkcí, strategií a vizí vzdělávacích systémů. Pro přehlednost vzdělávacích systémů jednotlivých zemí je k dispozici přehledná tabulka.
Klíčová slova :
- Vzdělávací politika EU – subsidiarita, exkluze
- Římská, Maastrichtská, Amsterodamská smlouva a politické dokumenty ® společné trendy a problémy EU Þ vzdělávací priority
- Trendy vzdělávacích systémů zemí EU – centralizace, decentralizace a specifika
- Trendy vzdělávacího systému ČR – důsledky vstupu do EU
- Strategie a vize, tabulkový přehled srovnaných zemí
VZDĚLÁVACÍ POLITIKA
EU
Evropská unie se v současné době skládá z 15 zemí.Každá z nich se stala členem v určitém roce .
1958 - Francie, Německo, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Itálie
1973 - Velká Británie, Irsko, Dánsko
1981 - Řecko
1986 - Španělsko, Portugalsko
1995 - Švédsko, Finsko, Rakousko
Od vzdělávací politiky se odvíjí i vzdělávací systém, na který jsou přenášeny různé změny a trendy vzdělávací politiky EU.
Vzdělávací politika EU je tvořena na základě spolupráce jejich členských zemí,tedy v duchu subsidiarity.Nejedná se o centralizační proces řízený odněkud ,, shora “.
Jejím cílem jsou klíčové role v ekonomickém rozvoji,v boji proti nezaměstnanosti,proti sociálním nerovnostem,proti exkluzi ( exkluze = vylučování,znevýhodňování určitých skupin ve společnosti ).
HISTORICKÝ VÝVOJ
- na základě ní vzniká Evropské společenství,později EU, které se zabývá pouze
hospodařením ,(teprve později se začíná EU zabývat i jinými oblastmi mezi které patří i
vzdělávání)
- vzděláváním se zabývá pouze v oblasti odborné přípravy ve smyslu mobility pracovních sil
- později zavádí výměnu mladých lidí jako možnost ovládat cizí jazyky,diskutuje o tom,aby
odborné kvalifikace získané v jedné členské zemi platily i v ostatních zemích , potvrzuje, že
vysoké školství je považováno za odborné vzdělávání a přípravu ( tzn. vznik důležitých
evropských programů : Erasmus,Linqua apod. )
- především klade důraz na otázky měnové a ekonomické
- důležité pro vzdělání jsou její dva články :
čl. 126 – formálně uznává vzdělávání jako jednu
ze specifických oblastí,za které je EU zodpovědná ( princip subsidiarity = doplňování
národní vzdělávací politiky ,výměna informací mezi vzdělávacími institucemi )
- čl. 127 – podpora odborné přípravy ( výměna studentů,učňů,informací )
- není ratifikována všemi členy EU,nevstoupila tedy ještě v platnost
- důležité jsou dva koncepty : 1/ ,,Evropa vědění “- důraz na celoživotní vzdělávání
2/ úroveň zaměstnanosti,která souvisí s rozvojem vzdělání
POLITICKÉ DOKUMENTY
- existuje 9 zpráv,které bývají označovány jako zelená nebo bílá kniha.Jde o jakousi
evropskou vizi v oblasti vzdělání.
- náměty a doporučení,které jsou obsaženy v politických dokumentech EU nejsou závazné,ale
jsou v nich identifikované trendy vzdělávání po celém světě
- př. jen některých dokumentů :
1/ 2
memoranda Evropské komise r. 1991 a r. 1994 – jejich tématem je Odborné
vzdělávání v Evropském společenství
– cílem je definovat společnou politiku v oblasti odborného vzdělávání a přispět k mobilitě
pracovních sil,tzn. vzájemné uznání diplomů a kvalifikací.
- pro odbornou přípravu jsou k dispozici velké finanční zdroje z ESF ( ESF = Evropský
sociální fond )
2/ Vyučování a učení na cestě k učící se společnosti
- cílem je přiblížit k sobě vzájemně školy a podnikovou sféru ,ovládat cizí jazyky a bojovat
proti sociální exkluzi
3/ Na cestě k Evropě vědění
- cílem je vysvětlit a zdůvodnit směrnice pro činnost v oblasti vzdělávání a odborné
přípravy
- jedná se o důležitý a odvážný dokument,protože omezuje počet cílů,konkrétně zaměřuje
činnosti a zvyšuje efektivitu řízení
Z těchto dokumentů vyplývají i společné trendy EU v oblasti vzdělávání :
1/
vytvořit koncept Evropského kvalifikačního prostoru T
2/ evropská dimenze ve vzdělávání R
3/ rozšíření výuky cizích jazyků E E U
4/ vzájemné uznání diplomů a kvalifikací N
5/ využití nových informačních technologií D
6/ boj proti exkluzi Y
Školská politika v zemích EU vychází z hospodářské, politické a sociální oblasti.Měřítkem hospodářské oblasti je hrubý národní produkt. Vzdělání je tak prostředkem k dosažení hospodářské prosperity, stává se hybatelem ekonomiky a zdrojem produktivity práce.Politická oblast se zaměřuje na vzdělání a rozvoj lidských zdrojů což je prioritou vládních programů. Klade důraz na celoživotní zaměstnanost ve smyslu schopnosti zůstat zaměstnán, protože již neexistuje celoživotní povolání.
Velký význam zde hraje celoživotní učení, které tvoří most mezi školou a trhem práce. Celoživotní učení umožňuje orientaci ve složitém světě informací, integruje jedince do společnosti, umožňuje adaptaci na změny technologie, ekonomiky a společnosti.
Sociální oblast se snaží překonat společenskou nerovnost zpřístupněním vzdělání všem na základě strukturálních a kurikulárních proměn.
EU uplatňuje dvojúrovňový participativní model kurikula. První je tzv. národní kurikulum, které obsahuje cíle vzdělávání, povinné obsahové oblasti, standardy, program zkoušení a hodnocení žáků, jde o rámcový dokument. Druhý model je tzv. školní kurikulum, které si zpracovává škola sama podle svého zaměření ve formě vlastního projektu, ten se odvíjí na základě národního kurikula.
Kurikulum klade důraz na samostatnost, kritické myšlení, třídění informací a na aplikaci informací při řešení problémů. Objevují se nová témata jako např. multikulturní výchova, evropská dimenze, výchova k demokracii.
Problémy, které jsou společné v mnoha zemích jsou :
1/ problém vzdělávacích příležitostí
2/ problém uplatnění absolventů na trhu práce
3/ problém úspěšnosti a neúspěšnosti některých žáků
4/ vztahy mezi školou, rodiči a místní komunitou
5/ problém vzdělávání dětí z rodin imigrantů, etnických menšin
Uvedené problémy pak určují vzdělávací priority, které jsou následující :
1/ rovnost vzdělávacích příležitostí
2/ vyrovnat sociální, kulturní a rasové rozdíly
3/ prodloužení povinné školní docházky
4/ důraz na celoživotní vzdělávání
5/ podpůrné kurzy jako prevence proti nezaměstnanosti
TRENDY VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU ZEMÍ EU
( FRANCIE , ITÁLIE , NIZOZEMÍ , ŠPANĚLSKO )
Na základě struktury řízení školství rozlišujeme dva extrémní systémy – centralizovaný a decentralizovaný.
V centralizovaném systému jsou činěna rozhodnutí v politickém centru a teprve potom jsou transformována do vzdělávacích institucí.Tato rozhodnutí jsou evidovány i dokumentovány zákony a pravidly. ( př. Itálie,Španělsko,Francie )
V decentralizovaném
systému nejsou
úplně všechna rozhodnutí činěna v politickém centru. Mohou vznikat
autonomně a nezávisle na základě jednání ve vzdělávacích institucích.Jsou tedy
ve stavu stálých změn,které jsou však plynule a průběžně modifikované ve všech
úrovních vzdělávacích institucí,a proto nejsou tyto změny tak dramatické.
( př. Velká Británie )
V mnoha zemích existují systémy ležící mezi těmito extrémy ( př. Finsko,Švédsko,Norsko,Dánsko,Holandsko,Belgie )
F R A N C I E
- vstup v roce 1958
- rovnováha mezi centralizací a decentralizací,která se projevuje v novém rozdělení mezi stát
a místní správní orgány
- celé školství a vzdělávací systém je založen na principech inspirovaných Velkou
francouzskou revolucí
- Trendy :
1/ snaha decentralizovat
2/ svoboda vzdělání,tzn. legální koexistence státních a soukromých vzdělávacích institucí
3/ rovnost vzdělávacích příležitostí,stejný přístup ke vzdělání a profesionální přípravě – pro
všechny děti a mladé lidi bez ohledu na jejich sociální,kulturní či rasový původ
4/ bezplatnost veřejného vzdělání všech stupňů
5/ povinnost školní docházky – od 6 do 16 let
6/ respektování heterogenity žáků a individuálních zvláštností
I T Á L I E
- vstup v roce 1958
- centralizovaný systém
- obecné cíle školského systému jsou uvedeny v Ústavě Italské republiky
- Trendy :
1/ snaha decentralizovat
2/ svoboda výchovy a vzdělání – učitelé volí takové metody výuky,aby žáci měli možnost a
svobodu rozvíjet svoje individuální a kritické schopnosti,aniž by byli psychologicky nebo
ideologicky determinováni
3/ výsadní práva republiky ,tzn.: - vytvářet základní principy výchovy a vzdělání
- zakládat státní školy všech typů a stupňů
- instituce i jednotlivci mohou zřizovat školy a vzdělávací zařízení bez závazku státu avšak žáci státních i nestátních škol mají stejná práva i povinnosti
4/ právo na vzdělání
5/ povinnost školní docházky- trvá nejméně 8 let
- žák má dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání vzhledem ke
svému talentu a to bez ohledu na sociální situaci ( poskytují se stipendia )
N I Z O
Z E M Í
- vstup v roce 1958
- vzdělávací systém je mezi centralizací a decentralizací
- vzdělání je považováno za společenskou prioritu,vzdělávací systém je unikátní a jeho
diferencovanost je státem podporována a je součástí vládní politiky
- školy státní,církevní i soukromé jsou si rovnocenné, existují 3 pilíře vzdělávacího systému a
to jsou svoboda zakládání škol, svoboda ideologie a svoboda vnitřní struktury školy
- povinná školní docházka je 11 let ( od 5 – 16 let ) její součástí je tedy předškolní
výchova,16tiletí,kteří nepokračují v dalším studiu jsou povinni navštěvovat školu 1-2 roky
nejméně 2 dny v týdnu
- Trendy:
1/ podporování rovnosti přístupu ke vzdělání pro různé sociální skupiny
2/ podporování rozvoje přípravy odborníků na různých úrovních
3/ podporování sociální mobility a integrace
4/ podpora kulturních inovací a kulturního transferu
Š P A N Ě L
S K O
- vstup v roce 1986
- centralizovaný systém
- školská reforma z roku 1991/92 se orientuje na : - kvalitativní strukturální a systémové
změny
- změny v obsahu vzdělání,forem,
metod
- změny ve vztahu školy se sociálním
kontextem a s produktivním světem
- Trendy :
1/ snaha o decentralizaci
2/ zabezpečit plný rozvoj osobnosti žáka
3/ pěstovat úctu a/ k právům a k základním svobodám demokratické společnosti
b/ k španělské jazykové a kulturní pluralitě
4/ zprostředkovávat osvojení intelektuálních dovedností a poznatků vědeckých,technických,
humanitních,historických a estetických
5/ připravovat a/ k vykonávání profesních aktivit
b/ k aktivní účasti na společenském a kulturním životě
TRENDY VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU ČR
ČESKÁ REPUBLIKA
- je jednou z kandidátských zemí pro vstup do EU
- v posledních letech prochází řadou změn v oblasti vzdělávání a to na základě
decentralizačních snah ( právní subjektivita,rámcové programy ) nebo také vlivem
ekonomického, industrializačního a demografického potenciálu ( zakládání a rušení různých
typů škol,poptávka a nabídka vzdělávacích programů,institucionální boj o žáky apod.)
- Trendy:
1/ dokončit decentralizaci
2/ právní subjektivita vzdělávacích institucí ( důraz na samostatnou činnost)
3/ vytvořit optimální strukturu
4/ transformace ze selektivního systému vzdělávání na všeobecný
5/ změny kurikula a jeho hodnocení,evaluace školy včetně maturity
6/ organizace výuky ( přechod k samostatnosti žáka )
7/ zvětšit počet žáků vstupujících na VŠ
8/ realizace celoživotního vzdělávání
9/ otevření školy společnosti
Na tyto trendy poukazuje i BÍLÁ KNIHA . Jedná se o národní vzdělávací program, který vydala EU v roce 1996.
,, Posláním vzdělávacího systému je poskytnout každému jedinci vzdělání,které rozvine jeho schopnosti a kultivuje jeho charakter i postoje.Vybaví jej znalostmi a dovednostmi tak,aby se v životě co nejlépe uplatnil a dokázal užívat svých práv a plnit povinnosti svobodného občana v demokratické společnosti.Cílem vzdělávání je přispět k utváření osobnosti,spojující v sobě svobodu se zodpovědností.
Pro společnost je vzdělání významnou integrující silou,která předáváním a rozvíjením sdílených hodnot udržuje její kontinuitu i vnitřní soudržnost.Je významným faktorem kvality života,předpokladem pokračování demokratického vývoje a podporou politické a sociální stability.Je i rozhodující podmínkou ekonomického růstu a schopnosti obstát ve světové soutěži.“
( Kvalita a odpovědnost,program rozvoje vzdělávací soustavy v České republice.Ministerstvo školství,mládeže a tělovýchovy,Praha 1994.)
Důsledky vstupu ČR
do EU
1/ Závazné změny
- ČR musí přizpůsobit své právní předpisy tak,aby odpovídaly direktivám,které upravují volný pohyb v sedmi regulovaných povoláních v zemích EU ( lékaři,zubní lékaři a technici,veterináři,porodní asistentky,zdravotní sestry,lékárníci,architekti ).
- ČR musí včlenit do svého právního systému direktivy o všeobecných systémech uznávání diplomů v oblasti jiných regulovaných povolání ( diplomy po tříletém vysokoškolském studiu a diplomy po postsekundárním studiu delším než jeden rok ),aby se mohla tato povolání vykonávat.
- Stát musí vytvořit orgány ,které by posuzovaly uznání.
Tyto změny jsou důležitým krokem k vytvoření evropského trhu kvalifikací.
2/ Ostatní změny
- Úprava obsahu a cílů vzdělávání k vytvoření předpokladů pro soužití jednotlivých národů.Myslí se tím výuka cizích jazyků,výchova k demokracii a evropskému občanství,uplatnění evropské dimenze a multikulturních aspektů ve vzdělávání.
- Ovlivňování dalšího vývoje systémů odborného vzdělávání pro zvýšení zaměstnanosti,jedná se o transparentnost kvalifikací a vzájemné uznávaní diplomů,propojování počátečního a dalšího vzdělávání,vztah vzdělávacích institucí a podniků.
- Uplatňování demokratických postupů a mechanizmů :
- propojit vzdělávací systém s ostatními sektory společnosti
- zajistit participaci ministerstva školství s ostatními resorty
- zřídit regionální úrovně řízení a správy
- vymezit přesně kompetence,zavést otevřené postupy pro stanovení cílů,strategií a
priorit vzdělávací politiky
- vytvořit mechanizmy monitorování a evaluace efektivity programů.
3/ Zajištění české účasti na diskusích EU
- prostřednictvím zástupců vlád,nevládních organizací,sociálních partnerů,vzdělávacích institucí profesních asociací,společných programů
- evropská spolupráce ve vzdělávání je ve 4 oblastech :
a/ v utváření vzdělávací politiky
b/ v odborném vzdělávání a ve zvyšování zaměstnatelnosti
c/ v programech evropské mobility
d/ ve výzkumu a vzdělávání výzkumných pracovníků
- podpora ESF je možná na základě vypracování projektu regionálního rozvoje,který musí vycházet z národních priorit,důležité je proto jasné vymezení cílů a vypracování celkové koncepce na centrální úrovni ( vzdělání totiž není jedinou oblastí,která má zájem o prostředky z ESF,čelí konkurenci zemědělství,dopravy,životního prostředí,energetiky apod.)
Tyto změny a důsledky přiblíží ČR k EU a
k potřebám nového století.Vychází ze skutečnosti,že vzdělávací systémy
obecně musí plnit několik základních funkcí.
Základní funkce vzdělávacích systémů jsou :
1/ Podpora rozvoje osobnosti
- znamená co největší rozvinutí a uplatnění jedince ve společnosti a to je hlavním zdrojem rozvoje vůbec celé společnosti
2/ Posílení soudržnosti společnosti
- předává hodnoty a tradice,vyrovnává nerovnosti sociálního a kulturního prostředí
- rozdílná úroveň vzdělání určuje rozdíly ve společnosti,proto je nutný rovný přístup ke vzdělání
3/ Podpora demokracie a občanské společnosti
- škola působí svou kvalitou vztahů,pokud jsou založené na vzájemném respektu,jako model demokratického společenství rovnoprávných partnerů
4/ Výchova k otevřenosti a spolupráci
- je nezbytná pro život v evropské a globální společnosti
- jedná se o schopnost respektovat jiné národy a kultury
5/ Zvýšení zaměstnatelnosti
- schopnost nacházet zaměstnání a uplatnit se na trhu práce
- důraz se klade na odborné vzdělávání,všeobecné vzdělávání a celoživotní učení
- v příloze uvádím různé možnosti jednotlivých zemí jak se vyrovnávají preventivně s nezaměstnaností tím ,že poskytují různé vzdělávací programy mladým lidem bez kvalifikace
6/ Zvýšení konkurenceschopnosti a prosperity
- ovlivňuje úroveň kvalifikace,adaptability a flexibility pracovní síly
- užívání nových technologií a reagování na změnu,inovace
I tyto funkce ve svém pojetí představují trendy vzdělávacích systémů zemí EU, neboť zahrnují poznatky,schopnosti a dovednosti potřebné k uplatnění se v dnešním informačním světě.
Všechny informace,požadavky,důsledky a funkce se dají
shrnout do společné strategie,která obsahuje společné vize vzdělávání nejen
vzdělávacího systému ČR.
STRATEGIE A VIZE :
1/ Vzdělání jako příležitost
- požadavky rovného a spravedlivého přístupu ke vzdělání pro všechny
- demokratická společnost vyžaduje,aby jedinec převzal odpovědnost za svůj vlastní osud
- úkolem vzdělávacího systému je poskytnout rozmanité nabídky a příležitosti ke vzdělání tak,aby pokryla co nejvíce možností ,aspirací a individuálních potřeb jedince
- dále poskytovat programy,které budou kompenzovat různá znevýhodnění daná nižší vzdělanostní,ekonomickou,sociální a kulturní úrovní některých rodin
2/ Realizace celoživotního učení
- vybudování nového sektoru dalšího vzdělávání
- propojení tradičního vzdělávacího systému s jinými formami učení v různém prostředí
- umožnění napravovat omyly při volbě vzdělávací dráhy a jejího selhání tím,že poskytne další příležitosti ( především u mládeže,která ukončila povinnou školní docházku a ve vzdělání dále nepokračuje )
3/ Otevření školy společnosti
- myslí se zapojení účastníků jako jsou rodiče,představitelé obcí a regionů,zaměstnavatelé
- od nich se vyžaduje aktivní účast ve smyslu rozhodování o cílech a obsahu vzdělávání proto,aby se vědělo,jak bude škola vnímána vůči potřebám společnosti
4/ Proměna tradiční školy
- změny v obsahu vzdělávání ( klíčové kompetence,formy a metody výuky,organizace )
- změny klimatu a prostředí školy ( mezilidské vztahy založené na partnerství,aktivita,tvořivost,motivace )
- rozšíření funkce školy ( výchovná funkce,sociální vztahy,využití pro zájmové činnosti a volný čas )
- musí usilovat o to,aby měla pro studenty smysl a osobní význam
5/ Uvolnění vnitřních zdrojů proměny
- předpokladem je stanovit společné cíle akceptované celou společností
- vytvořit celkový rámec i konkrétní nástroje,např.: propojené systémy pro podporu škol o změnu a zvýšení kvality,šíření dosavadních výsledků,další vzdělávání a profesionální růst učitelů
- vytvoření inovačního prostředí a oživení aktivity škol,zdůrazní se sebeevaluace a reflexe vlastního úsilí škol
Srovnání trendů vzdělávacího systému ČR se zeměmi EU
- tabulkový
přehled -
|
|
Francie |
Itálie |
Nizozemí |
Španělsko |
ČR |
|
Struktura řízení |
snaha decentralizovat |
snaha decentralizovat |
mezi centr. a decentralizací |
snaha decentralizovat |
dokončit decentralizaci |
|
Školní povinnost |
10 let ( od 6 – 16 ) |
trvá nejméně 8 let |
11 let ( od 5 – 16 ) + ti,co nepokračují ve studiu ještě 1-2 roky min. 2 dny v týdnu |
ZŠ 6 let ( od 6 – 12 ) |
9 let ( od 6 – 15 ) |
|
Bezplatnost vzdělání |
ano |
ano popř. stipendia |
ano |
ano |
ano |
|
Rovnost vzdělávacích příležitostí |
ano všem bez ohledu na sociální,kulturní či rasový původ |
ano |
ano pro různé sociální skupiny |
ano |
ano |
|
Svoboda vzdělání |
ano koexistence státních i soukromých institucí |
ano učitelé volí metody výuky dle potřeb studentů |
ano |
ano |
ano |
|
Rozvoj individuálních zvláštností |
Ano Respektování osobnosti a heterogenity |
Ano Rozvoj individuálních kritických schopností |
Ano |
Ano Zabezpečit plný rozvoj osobnosti žáka |
Ano snaha |
|
Další specifika |
Světskost – je chápána jako neutralita náboženská,ideo- logická,filozofic- ká a politická |
Jednotlivci i instituce mohou zřizovat školy bez závazku státu,ale žáci státních i nes- tátních škol mají stejné povinnosti i práva |
Podpora sociální mobility a integrace. Podpora kul- urních inovací a kul- turního transferu. Rozvoj přípravy odborníků. |
Pěstovat úctu k právům a svobodám demokratické společnosti,k španělské jazykové a kulturní pluralitě. Připravit k vykonávání profesních aktivit a k účasti na společenském a kulturním životě. |
Právní subjektivita, Optimalizace struktury, změny kurikula, otevření školy společnosti, realizace celoživotního vzdělávání, industrializace vzdělání apod. |
Česká republika dosahuje vlivem transformace značných změn, které jsou v souladu i s trendy vzdělávacích systémů zemí EU.Pořád ji však zbývá značný kus práce se svou školskou soustavou, která pokračuje v decentralizaci.
Po vstupu ČR do EU se musí také připravit na další změny a důsledky vstupu, některé z nich jsou závazné a je nutné se jim přizpůsobit na základě společné vize a některé slouží pouze jako návrhy,doporučení, které vyplývají ze zkušeností ostatních zemí nebo z nových informačních technologií důležitých pro adaptaci člověka v dnešním světě.
Záleží však na tom, jak budou k současným trendům přistupovat povolaní lidé a jakým způsobem se budou daná opatření interpretovat a realizovat.
Problematikou srovnávání školských systémů v jednotlivých zemích se zaměřením na popis a analýzu vzdělávacích systémů a problémů spjatých s jejich fungováním se zabývá srovnávací pedagogika. Srovnávací neboli komparativní pedagogika je vědecká disciplína s dlouhou tradicí, jejímž zakladatelem je MARC-ANTOINE JULIEN DE PARIS.
Kritéria pro srovnávání se určují na základě 2 parametrů :
1/ Indikátor vzdělávání – a/ prostředí, ve kterém vzdělávací systémy fungují ( demografické, sociální, ekonomické )
b/ náklady a zdroje na vzdělávání
c/ výsledky vzdělávání ( počet absolventů, podíl nezaměstnanosti )
2/ Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání ISCED 1997
- jedná se o univerzální třídění úrovní uvnitř vzdělávacích systémů
- úroveň 0 = preprimární vzdělávání
- úroveň 1 = primární vzdělávání – 1. stupeň základního vzdělávání
- úroveň 2 = nižší sekundární vzdělávání – 2. stupeň vzdělávání
- úroveň 3 = vyšší sekundární vzdělávání
- úroveň 4 = postsekundární vzdělávání
- úroveň 5 = první stupeň terciárního vzdělávání
- úroveň 6 = druhý stupeň terciárního vzdělávání
Chtěla bych podtrhnout význam vzdělání. Jeho funkce jsou :
1/ snižuje nezaměstnanost – větší uplatnění na trhu práce
2/ jedinec má schopnost orientovat se ve světě, získává informace, názor – prevence proti
dogmatům
3/ samostatnost, nezávislost a nemanipulativnost
4/ posiluje demokracii a politickou kulturu
5/ spokojený život a zdravý životní styl
6/ snižuje trestné činny a sociální ohrožení
7/ snižuje státu náklady na sociální pomoc
8/ začleňuje člověka do společenského života
Seznam literatury :
České vzdělání a Evropa.Strategie rozvoje lidských zdrojů při vstupu do Evropské unie. Praha,Tauris 1999. ISBN 80-211-0312-4
Struktury systémů vzdělávání a
počáteční odborné přípravy v zemích Evropské unie.Praha-Un,Gnosis,s.r.o.
1997.
VÁŇOVÁ, M. Vzdělávací systémy
ve vyspělých evropských zemích.Praha,Karolinum 1994. ISBN 80-7066-848-2
NEZVALOVÁ, D. Vzdělávací
systémy ve vyspělých zemích.UP Olomouc 1998. ISBN 80-7067-796-1
PRŮCHA, Jan. Vzdělávání a
školství ve světě, základy mezinárodní komparace vzdělávacích systémů.
Praha,Portál 1999. ISBN 80-7178-290-4
Stránky Euurydice. (online) [cit. 19.1.2004] Dostupn0 na internetu: <http://www.eurydice.org>
Autorka:
Lucie Smékalová
V. ročníku Pg – Hv UP Olomouc,
e-mail : Lucka.Smekalova@seznam.cz