Užití slova magie ve spojení s kresbou pociťuji jako případné a správné, neboť její prapůvod - až kam sahá paměť lidstva - je ukryt v rituálech kolem kreseb lovených zvířat, kolem egyptských a mayských svatyní a ostatních pradávných posvátných míst naší planety. Slova magie kresby zcela jistě obracejí naši pozornost k nedohledným hranicím podvědomí, k archetypálním obsahům, k podprahovému vnímání vnitřních světů, k síle intuice, imaginace, inspirace, představivosti a vizí, dotýkají se, jak doufám, určité subtilní mýtické podstaty našeho života a cítění.

Po mnoho let - možná přes čtyřicet – prožívám různé obsahy, formy i důvody této primární lidské činnosti, uvědomuji si onu nekonečnou proměnlivost v čase i ve vnitřních postojích každého člověka, který se jí zabývá.

Co všechno obsahují dnes významy slova KRESBA?

Tu stojím před neobyčejně výrazným jevem, který odlišuje naše cítění a vnímání od několika století předchozích : nesmírně mne překvapuje, jak se obrysy světadílu kresba na planetě umění zvětšily, rozšířily, propojily s jinými světadíly.

Pro toto rozprostranění, v němž je uloženo tisíce a tisíce zmaterializovaných stavů lidské psyché, velmi těžko shledávám slova, i když jsem prostudovala v odborné literatuře všechno možné, co se kresby týká: teoretické práce, různá skripta, příručky, dějiny umění, různé sborníky ze sympozií a konferencí. Daleko lépe se hledá porozumění u umělců samotných: jejich publikované zápisky, texty, poznámky často mluví podobnou řečí - tu teprve nalézám slovní vyjádření pro ono podstatné, když se snaží postihnout smysl svých reakcí na svět.

Může to být odrazový můstek k pochopení osobních cest pro každého, kdo se vydá tím směrem jako oni, - cest s mnoha překážkami, stoupáními, klesáními, vrcholy, údolími, setkáními i rozchody. Může to být také průzor, jímž mohu vidět jinak, v jiném úhlu než popisují teoretici, vědci a metodikové.

Vždyť již před více než sto lety se šířily v uměleckých a teoretických kruzích úvahy malířů o síle lidského vědomí, myšlenek, představ, vědci psali o intuici a Élan vitale( H.Bergson), o objevech v kosmu vnějším i vnitřním. Považme, že již více než před sto lety bylo publikováno mnoho názorů o tom, že nelze uchopit, popsat, kategorizovat a třídit to, co vzniká v duši člověka pokaždé znovu a jinak, co je po každé novým objevem. Tu někde v mlhách se začal vynořovat onen nový světadíl kresby : cítění, vnímání a vyjadřování vnitřního duševního pole - tedy největší revoluce ve výtvarném umění. Ta byla ovšem podporována novými vědeckými a technickými postupy, zrodila se věda o duši: psychologie, psychiatrie. Moderní fyzika se dostala daleko za hranice viditelného, člověk se začal vznášet na křídlech a uhánět na kolech i s motorem, na oceány se vypravily mohutné lodě, poháněné parními stroji, vlaky začaly spojovat země, města, vesnice. A nezaháleli ani jasnovidci, spiritisté a zakladatelé duchovních škol : v mnoha metropolích světa se vyvíjela rozličná skupinová cvičení, vydávala se bohatá literatura, kontakt s Východem byl ulehčen. Svědčí o tom i nový výzkum nejvýznamnějších světových teoretiků umění, spojený s velkou retrospektivou světového moderního umění The Spiritual in Art 1886 - 1996, která byla vystavena v Los Angeles a poté v několika zemích Evropy. Ukázalo se, že zakladatelé tzv. moderny soukromě a pilně studovali uvedené jevy, inspirovali se jak zázraky techniky, tak objevy neviditelných světů a nových metod práce s duševními energiemi. Pečlivými rozbory děl jednotlivých umělců i jejich myšlenkového zázemí prokázali teoretici jejich kontakty s oblastí tzv. rozšířeného vědomí. Byly vystaveny i knihy současných filozofů a duchovních osobností s podtrhanými větami a slovy či se vpisky jednotlivých umělců z jejich pozůstalosti.

Rozsáhlý katalog této závažné výstavy je ve světových knihovnách. My z toho můžeme vyvodit inspiraci k opravdu novému pojetí smyslu umění i k novému pojetí forem výuky.

Jeden příklad za všechny : Piet Mondrian jako celá jeho generace byl zaujat praxí duchovních cvičení. Jsou známy fotografie jeho jogových pozic. Pro nás je důležitý jeho objev :

“ To, co je neviditelné v nás, mluví o neviditelném.” Teprve v r. 2002 vyšla poprvé v češtině sbírka jeho teoretických úvah pod názvem Lidem budoucnosti. V ní se dopátráme oné intencionální inspirace nových aktivit, označovaných jako umělecká činnost člověka. V naší oficiální socialistické teorii umění se po 40 let nevědělo o přesvědčení několika generací zakladatelů zahraničního moderního umění : že umělecký výraz odráží vždy duševní život svého tvůrce.

Piet Mondrian píše : “Projevy umění nabývají velikosti stejnou měrou jako duchovní život dospívá k výrazu duše.” Zároveň však zdůrazňuje, že “nastává destrukce uměleckého výrazu, jakmile se duševní aktivita tvůrce plně věnuje vnější, materiální podobě světa a života.”

S psychology poznává život duše jako pociťování a myšlení, a určuje jejich základní funkci pro výtvarné umění: “jsou to dva prostředky, kterými se uskutečnilo všechno umění.” Tedy vše, co je smyslově vnímatelné, se transformuje do materiální formy především citovým prožíváním. Jestliže trendy současného umění stojí a padají na stejných zkušenostech, je jistě správné, že naše svobodná výtvarná pedagogika hledá nové metody k vyvolání kreativních schopností v každém člověku.

Cítím jako potřebné upozornit na zvýšený zájem mezi mladou generací (dnes již dobře propojeného světa) o kultury a mythologii přírodních národů, zájem dokonce velmi dobře odborně podložený, který by mohl být jedním z motivačních okruhů pro samostatně postupující studenty výtvarného i jiných umění i pro budoucí mladé učitele.

Zároveň si dovoluji upozornit na určitý - doposud v teorii umění nepovšimnutý - rozdíl mezi prožíváním umělecké činnosti v dřívějších kulturách, staletí až řadu tisíciletí zpět do prehistorie lidského rodu, a mezi prožíváním a teoretickým hodnocením uměleckých aktivit, jak se traduje v odborných kruzích v současné době.Jestliže jsem praktikující výtvarný umělec současného typu, mohu použít veškeré své vypěstované představivosti a na základě dostupných informací vydedukovat určité analogie, které pravděpodobně školeným teoretickým badatelům nejsou tak zjevné.

Nabízím tedy k diskuzi jednu vizi, jež vznikla na základě mé dlouhodobé přípravy pro přednášky z oboru kresba pro studenty výtvarných oborů na KVV Pd F Univerzity Palackého v Olomouci:

Myslím, že při obecném výkladu dějin umění se u nás přestalo od r. 1948 dbát na skutečný smysl a význam té činnosti, která se pravděpodobně až od renesance začala nazývat v Evropě uměním. Nesouměřitelnost postojů k tak primérní lidské činnosti, jež od pravěku až do renesance více či méně přirozeně patřila k oblasti, později nazývané velmi zjednodušeně náboženstvím, se ukazuje pro mne při přednáškách o kresbě a jejím smyslu ve výtvarné výchově jako vážná otázka, kterou samozřejmě nemohu sama zodpovědět.

Je již dostatek informací k tomu, abychom mohli přiznat, že od doby vzniku nejstarších nám známých výtvarných děl se lidé zabývali vnitřními vizemi, představami s takovou intenzitou, která je nám známa v pozdějších historických obdobích jako hluboce prožívané vztahy k nějakému vyššímu neviditelnému všemocnému principu, který dostal později hierarchickou strukturu a své teologické soustavy v náboženstvích.

Je tedy možné uvažovat o tom, že v různých kulturách a světadílech se po tisíce let lidská činnost, o mnoho tisíc let později nazvaná uměleckou, nerozlučně a přirozeně vázala na prožívání zkušeností, o mnoho tisíc let později nazvaných náboženskými.

Dá se to jistě doložit na kulturách, jež zanechaly své stopy v jeskyních Altamira, Lascaux, Dordogne, a dalších. Také na kulturách starého Egypta, Mayů, Aztéků a předkolumbovských civilizací v Americe, na kulturách staré Číny, Indie, Japonska, Malajsie, Tibetu, na starověkých kulturách kolem Středozemního moře, na kultuře Keltů, Vikingů, starých Slovanů, jistě na umění románském a gotickém. Takové přirozené prožívání duchovních zkušeností, zabudované do systémů života ve skupinách, kmenech, městských státech, ve stále větších společenstvích přetrvává někde až dodnes. Je velmi lákavé tyto kultury studovat, poučit se z jejich intenzivního vnímání neviditelného, z transformace lidské zkušenosti z vyšší oblasti vnímání do hmotného výrazu v umění....

Jaká tehdy byla výtvarná výchova či formy vzdělání?

Když vznikly první Akademie pro výchovu výtvarných talentů o pár tisíc let později v Evropě, se svými pomůckami pro zobrazování viděné skutečnosti, se svými anatomickými pitvami mrtvých těl, obrátily se lidské výtvarné schopnosti k popisování vnějšího světa s takovou horlivostí, pílí a vynalézavostí, že za pár století evropská kultura poznamenala výchovu uměleckých schopností ve všech světových centrech. Na západ i na východ, na sever i na jih, daleko od Itálie a přes oceány se šíří osvědčené metody evropských věd, techniky a umění a postupně vytlačují starobylé tradice dávných kultur, jež jsou označovány i za barbarské a primitivní. Ostatně z dějin umění je již tento vývoj všeobecně známý.

Zákon akce a reakce se mocně uplatnil zejména u zrodu moderního umění a postmoderny. Výtvarná díla, která nejprve vyvolávají veřejné pobouření, skandály a ostré kritiky teoretiků, jsou později hodnocena jako originální, závažná, významná pro další nečekaný zvrat postojů, pro zrod nových směrů.

Podíváme-li se dnes s odstupem na tyto generačně se opakující vlny, na typ a zaměření takových revoltujících jedinců či skupin, možná objevíme určité charakteristiky, které by mohly být stále aktuální a pro mladou generaci dosti důležité: všechny opoziční tendence v umění vycházejí ze silné potřeby obohacování vnitřního světa.

Imaginace, introspekce, představivost a síla fantazie přerůstají železné krunýře povinných studií a témat.

Nutkavá touha po výrazu vnitřních světů, u každého tvůrce odlišných, po pochopení a zvládnutí sil a energií- někdy negativních, někdy pozitivních - nutí nadané mladé umělce k odchodu z takových škol, které jim nedávají svobodu, ale naopak jim ji upírají. Dějiny současného umění dnes uvádějí mnoho takových konkrétních případů u desítek významných osobností, a jistě se takové chování může psychologicky vysvětlit jako zcela normální jev.

Domnívám se, že teprve v této době začínáme mít dostatek informací a tím i důvodů, abychom mohli zodpovědně utvářet nové pedagogické metody, podporující návrat k plnému prožitku umělecké práce. Všichni víme, že je obtížné tyto procesy verbalizovat, a jak píší psychologové, můžeme se jako umělci spíše spoléhat na neverbální transfer zkušeností, který skutečně probíhá.

Jestliže tedy porozumíme podstatě umělecké činnosti jako zacházení s lidským vědomím, pak logicky bychom mohli využít různých metod k jeho ovládnutí. Lidé přeci dokáží ovládnout své myšlení, vědomě se rozhodnout pro určité obsahy svých myšlenek a představ, pro negativitu či pozitivitu svých pocitů. Mohou ovlivňovat své nálady nejrůznějšími způsoby (hudba, obrazy, vůně, barvy, potrava, nápoje, květiny, poezie, divadlo, literatura, sporty atd.) Kromě toho existuje nepřeberné množství technik duševní práce, jak se vyvíjely v předchozích tisíciletích v různých částech planety Země, hlavně na Východě. V posledním století i Západ prodělává neobvykle rychlý vzestup duchovního života ve stovkách skupin a ve hnutí New Age, a tyto postoje nutně ovlivňují současnou psychologii, a tím samozřejmě pedagogiku.

I když nevyužijeme bohatství takových duševních i tělesných postupů, přeci můžeme jako umělci v současné situaci pracovat vědomě a vybírat si nebo ovlivňovat psychické důsledky působení našich děl nebo akcí na diváky – někdy i spolutvůrce či spoluhráče. Sami můžeme prožívat situace, o nichž chceme komunikovat s těmi druhými, sami se můžeme učit cítit a vědět, jak naše produkce zapůsobí a co vše by mohla vyvolat. Tu jde –myslím - opět o práci s vědomím, a to tentokrát s naším. Domnívám se, že není těžké prožít důsledky svého ukončeného sdělování těm druhým “na vlastní kůži”, a to lze s dobrým svědomím přenést i do našich současných i budoucích pedagogických metod.

Rovněž se domnívám, že v dřívějších obdobích historie lidstva tvůrci i řemeslníci dokázali předvídat možné působení svých výtvorů. Vezměme na příklad starověký Egypt, gotické katedrály a deskové obrazy, renesanční či barokní mistry. Jak obdivuhodné je zpracování zadaných úkolů, jak vytříbená forma a styl, jak promyšlené obsahy a výrazy, jaké dovednosti, jaká pravidla si stanovili, aby dokázali v každé době vždy jinak vyvolat určité předpokládané účinky na vědomí diváků!

A což modernisté 20. století a noví tvůrci, žijící ve 3.tisíciletí? Stejným způsobem stojí o své publikum: zamýšlejí se často i v knihách nad smyslem toho, čím se zabývají ve světě umění, hledají další významy, objevují další a další formy, jimiž ovlivňují city a vnímání, možná i nové dimenze vnitřních světů. Zní to sice nadneseně, ale jen do chvíle, než se ponoříme do prostorů virtuálních realit a než započneme s průzkumem současných světových uměleckých přehlídek, výstav, publikací, katalogů, galerií - v reálu i na webových stránkách.Vzájemné propojení je stále kvalitnější a rychlejší - může inspirovat i růst planetární kreativity a ta se může v optimálním případě stát tou nejprospěšnější infekcí, které by se mohl svět dožít.

To jistě dává umělcům i pedagogům neobyčejně rozsáhlé možnosti. Díky computerizaci, pronikající celý civilizovaný svět, se šíří jakási nová epidemie, která žene člověka ke zvládnutí nejsložitějších mechanizmů a nejnovějších technologií. Urychluje se rozvoj duševního potenciálu, emocí, lásek, snů, rozšiřuje se prožívání situací v životě celé planety. Celé koncerny se živí vytvářením virtuální reality, složitých her, náročných obsahově i výtvarně ve stylu zcela nové estetiky, dosud nepopsané. Program Industrial Art Magic představuje software nových forem tvorby video a TV filmů pod heslem

NEW TECH DÁVÁ SNŮM SÍLU !!! MUŽETE VYTVOŘIT VŠE, NAČ MYSLÍTE!!!

Když jsem navštívila Vysokou školu umění v Hamburgu, viděla jsem v atelierech opravdu prázdné prostory.Nedělaly se malby, kresby, objekty, pouze projekty.Vyučující docent umění mi vysvětloval systém výuky jako různé formy sociální komunikace. Tak tomu bylo již v r.1968. - O čtvrtstoletí později při vzájemné výměně navštívili naši katedru výtvarné výchovy v Olomouci studenti obdobných vysokých škol z Francie a Belgie v programu Erasmus. Se svými učiteli tři týdny u nás pracovali, a to s videokamerou, fotoaparáty a počítači. Nikdy neužívali kresebných, malířských či sochařských technik, ani nevěděli, že se tomu dá učit, takže naše vybavení jim nebylo nijak k užitku. Když ti mladí adepti současného umění prohlíželi pracovní instalace kreseb a maleb našich studentů, s překvapením se dotazovali, zda to skutečně naši studenti umějí, vyžádali si k nahlédnutí kolekci prací z výuky kresby za celý 1.ročník studia a fotografovali si trpělivě jednu po druhé.

Tomu naši studenti (mám na mysli Olomouc) umějí až příkladně čelit : mnozí nejenže vyspělé technologie považují za občasného pomocníka při mechanické práci, ale až náruživě pracují vlastníma rukama a vlastní hlavou v keramice, malbě, kresbě, grafice, textilu, šperku, kovu aj. a velmi rádi si organizují výstavy své nové tvorby. Je patrné, že mladé výtvarné generaci u nás ty zachovalé rukodílné postupy poskytují radost, okouzlení a hluboké prožitky z objevování stále nových cest - na něž připadají sami, bez doprovodu a dozoru učitelů ( a to je to nejlepší, co může v situaci dnešního uměleckého vzdělávání nastat).

V tomto světě může tedy kresba být základem pro paměť prožitku, nezbytným pro vývoj vnímání a cítění každého tvořícího jedince od dětských let. Kresba se může dobírat těch nejintimnějších vrstev duševního světa, může být i osnovou pro nové vize budoucího života lidí: sdělovat jak stavy a nálady autora, tak i postihovat tendence rozpínání lidského rodu do kosmu. Kresba pomáhá naší orientaci ve světě materiálním i imateriálním, zároveň je hmotným svědectvím o nehmotných jevech.Uspokojuje dokonale naše potřeby hry, chceme - li si hrát, i naše potřeby smutku a melancholie, chceme-li být smutní. Může být i prostředníkem mezi radostmi vnímatelů a autora, může dát potěšení z jednoduché realizace, neboť je pořád a také navždy zůstane tou nejlevnější výtvarnou technikou na světě.

Takto napsaná věta může být pravdivá, vzpomeneme - li si na svoje zkušenosti a shrneme - li znalosti vývoje uměleckých činností člověka od pravěku do dneška, které se však s postupem výzkumů stále posunují směrem do minulosti.

Je myslím dostatečně prokázáno, že kresba je jedinečnou pedagogickou formou pro rozvoj fantazie, imaginace, představivosti, že i velmi drobné skicy mohou být základem pro realizace velkých myšlenek, že mnohdy učiteli usnadňují vhled do vnitřního světa mladého člověka, že dokonce pomáhají odhadnout budoucí směřování jeho umělecké cesty. Často se stává, že odhalují docela nové možnosti a někdy i obrat ve vývoji studenta. Jsou jistě i podporou samostatného výtvarného myšlení.

Zde se ocitáme na pomezí možností slovního vyjádření, oscilujeme mezi světem viditelným a ještě neviditelným, který se však začíná rodit a bere na sebe tvary, někdy barvy, někdy se materializuje liniemi. Co z toho je reálné a co není?

Na druhé straně kresbou můžeme dotvářet formy věcí, které lidé teprve vyrobí, vytvoří, postaví.Když k tomu budeme užívat počítače, je samozřejmě daleko profesionálnější taková metoda, která vychází ze znalostí kresby vlastní rukou, která vládne linii a proporcím. Když například navrhujeme nové typy písma, můžeme jeho krásu zprostředkovat studentům jedině cestou vlastnoručně psaných, detailně vybroušených tvarů. Teprve potom, až se naučí pouhým okem rozhodnout, jakou velikost, délku a šířku má mít každá, i ta nejdrobnější část písmového obrazu v určitých velmi známých typech abeced, když je schopen po mnoha zkušenostech sám nakreslit nové typy písem a dát jim zákon a řád vlastní, pak teprve ví, co může žádat od počítače. To se jistě týká všech dalších forem výtvarné práce, kde hlavní roli hraje kresba – designu nástrojů, přístrojů, dopravních prostředků, nábytku, a také samozřejmě veškeré vizuální grafiky kolem nás včetně knižní práce. Stejně i architekt, který realizuje své ideje na počítači, se bez znalosti kresby nemůže obejít.

Na jedné straně je tedy kresba superspecializovanou pomůckou pro nejrůznější odborné činnosti, na druhé straně je vstupem do rozlehlého niterného světa každého tvůrce, jestliže s ní pracuje ve chvílích inspirace. V tom se mi zdá být skryto jakési nevyslovitelné kouzlo, ona zvláštní cena, kterou kresba nikdy nemůže ztratit, dokud lidstvo bude lidstvem.

Doc. Dana Puchnarová, ak. mal.

Katedra výtvarné výchovy

Pedagogická fakulta

Univerzita Palackého Olomouc