Recenze - Sborník: Výchova a tradice evropského myšlení

 

Pavel Neumeister

 

DEMJANČUK, N., DEMJANČUKOVÁ, D., STARK, S. /edit./  Výchova a tradice evropského myšlení. Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, 2003. 394 s. ISBN 80-86473-49-X

 

 

 

Recenzovat sborník, který vznikl na základě příspěvků přednesených na konferenci není příliš snadným úkolem. Znamená určit možné postupy práce a rozhodnout se pro ten nejúčelnější. Bylo by velmi nesnadné hodnotit, doplňovat či dokonce oponovat každý příspěvek zvlášť. Zaměřit se pouze na některé příspěvky by nebylo projevem úcty k práci všech autorů. Proto je jediným možným způsobem recenze podat informace a zhodnotit sborník jako celek, který podává informace především o stavu současné filosofie výchovy a možnostech užití filosofie ve výchově. Domnívám se totiž, že editoři sborníku zařadili pouze ty příspěvky, které mohou k dosavadnímu bádání na poli filosofie výchovy doplnit nové poznatky či vlastní osobité přístupy.

Sborník je rozdělen na tři části, podle schématu konference, na jehož základě sborník vznikl. Úvodní část obsahuje dva hlavní referáty  - referát Doc. PhDr. Anny Hogenové, CSc. s názvem Výchova otázkami (Prvotnost jako problém tázání) a referát Doc. PhDr. Naděždy Pelcové, CSc. s názvem Výchova jako existenciál (v tradici duchovědné pedagogiky), které uvozují celý sborník a jsou velmi hlubokou sondou do problematiky filosofie výchovy a filosofie ve výchově. Druhá část sborníku označená jako Sekce A se zaměřuje na aktuální témata filosofie výchovy a obsahuje 15 příspěvků domácích i zahraničních autorů. Třetí část, označená jako Sekce B sdružuje příspěvky, které se snaží přispět k řešení problémů humanitní výchovy studentů v rámci různých studijních oborů. V této sekci je obsaženo 20 příspěvků. Sborník je dále doplněn o 5 nezařazených či lépe obtížně zařaditelných příspěvků, které editoři sdružili v rámci dodatku.

Největším hodnota sborníku i celé konference spočívá v tom, že podává skutečně reprezentativní výpověď o stavu současného bádání, že dokázal zapojit do spolupráce domácí i zahraniční odborníky, vytvořil prostor pro diskusi, umožnit kontakty jednotlivých pracovníků i celých odborných pracovišť. Zde je nutné zdůraznit, že se konference zúčastnili i vědečtí pracovníci z olomoucké univerzity (Mgr. Jiří Pospíšil a Dr. Ing. Čestmír Serafín), kteří svými příspěvky významně obohatily tematickou pestrost sborníku a pravděpodobně i diskusi v rámci konference. Zvlášť uznáníhodný je příspěvek Mgr. Jiřího Pospíšila, který byl zařazen do sekce Současná témata filosofie výchovy. Zde autor prokázal vysokou erudovanost v dané problematice a velký příslib pro další vývoje filosofie výchovy jako samostatné vědy.

Pomineme-li drobné nedostatky sborníku po jeho formální stránce (skutečné číslování stránek jednotlivých příspěvků nesouhlasí s číslováním v obsahu sborníku), je podle mého názoru nejvýznamnějším nedostatkem sborníku někdy až přílišná totožnost některých příspěvků, a především jejich velmi častá názorová shoda. Přestože žijeme v době názorové plurality, významná část autorů sdílí podobné vidění výchovy, vycházejí ze stejných myšlenkových zdrojů (nejčastěji Platona a Kant) a nalézají obdobné problémy filosofie výchovy. Převažujícím problémem je hledání objektivních a obecně platných hodnot, které mohou být základem výchovně-vzdělávacího působení jako svoboda, demokracie a humanita. Jejich vidění světa je možné považovat za axiologické. To se týká i editorů sborníku. Mé tvrzení je možné dokumentovat citátem z úvodu sborníku, kde editoři poznamenávají: „Hodnoty, které po několik století upevňovaly a chránily naší civilizaci, proměňovaly ji ve vůdce světového vědeckého, estetického, duchovního a hospodářského rozvoje, jako by ztrácely svou sílu.“  Tím se celkový úkol sborníku i konference posouvá do pozice, kdy si uvědomujeme, že naše skvělá a nejvyšší kultura ztrácí v konfrontaci se světem svou sílu a kdy je nutné přehodnotit postupy a pokusit se evropskou kulturu vrátit zpět na její vedoucí místo.

Bylo by chybou mě coby recenzenta sborníku vytýkat autorům jednotlivých příspěvků jejich vidění světa a hodnot či jeho editorům, že do sborníku nezahrnuli i jiné pohledy na danou problematiku. Mé kritické poznámky se týkají těch odborníků, kteří toto odlišné vidění světa mají, avšak nepocítili potřebu jej prezentovat formou příspěvku v tomto sborníku. Tím ztrácí sborník, který je podle mého názoru tím nejdůležitějším, co se v rámci filosofie výchovy v minulém roce událo, na pestrosti a pluralitě.