Recenze - Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice

Helena Pospíšilová

 

VÁŇOVÁ, H., SKOPAL, J. Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 196 s. ISBN 80-246-0435-3

 

Není častým zjevem, že by se na knižním trhu objevila publikace věnující se hudební pedagogice a zvláště její metodologii a výzkumu. O to je tento počin záslužnější a je třeba mu věnovat větší pozornost. Autoři Hana Váňová a Jiří Skopal skripta směřovali potřebám seminářů oborového studia hudební výchovy na pedagogických fakultách, ale i dalším zájemcům z řad studentů doktorských studijních programů (dále DSP) či pedagogů.

V předmluvě autoři upozorňují, že předkládaná publikace je řazena podle etap vědeckého výzkumu. Proto je první kapitola věnována oborovému zařazení hudební pedagogiky do hudebně vědného systému. V této knize je uvedeno však pouze jedno z možných vnitřních členění muzikologie, jež hudební pedagogiku zastřešuje. Alespoň pro srovnání by bylo vhodné uvést další z těchto strukturálních modelů. Vhodně jsou osvětleny otázky terminologie oboru hudební pedagogika. Nutné je však podotknout, že se v pedagogické literatuře[1] ke dvěma základním vlastnostem dobré výzkumné metody validitě a reliabilitě ještě zařazují senzibilita a především praktičnost výzkumného měření. Ty mohou být skrytě obsaženy v předchozích dvou vlastnostech, nicméně je vhodné tyto vlastnosti pro studenty ještě explicitně zdůraznit.

Nyní je nutné se vyjádřit k řazení dalších kapitol. Myslím si, že umístění kapitoly o teoretických východiscích vědeckého výzkumu a informační přípravě není vhodné, protože je v knize zařazena jako čtvrtá po metodách a technikách hudebně pedagogického výzkumu a etapách vědecké práce. Jelikož druhá (metody a techniky hudebně pedagogického výzkumu), třetí (etapy vědecké práce) a pátá (realizace výzkumu) kapitola na sebe plynule navazují bylo by vhodné např. při dalším vydání čtvrtou kapitolu těmto třem (druhé, třetí a páté kapitole) předsunout.

Ve druhé kapitole se autoři zabývají metodami a technikami hudebně pedagogického výzkumu, které rozlišují na teoretické a empirické. Tato stať se mi jeví jako velmi zdařilá, protože postihuje všechny hlavní druhy zkoumání a je doplněna vhodnými a četnými příklady.

Logiku vědeckého výzkumu s etapami výzkumné práce přináší třetí kapitola. Bohužel je pojata jen velmi stručně (2 strany!). Vzhledem k významnosti kapitoly pro zájemce o hudebně pedagogický výzkum z řad studentů a budoucích diplomantů by této stati prospělo podrobnější zpracování. Zajímavě a čtivě je tato problematika pojednána např. v práci M. Chrásky Základy výzkumu v pedagogice.

Velmi podrobně je naopak zpracována čtvrtá kapitola. Čtenář především z řad studentů zde najde velmi cenné údaje a statě od informační přípravy přes různé druhy bibliografických citací, informační zdroje až po služby internetu a návod jak zpracovat teoretickou část výzkumné zprávy.

Problematika realizace výzkumu v páté kapitole je napsána velmi čtivě a pomůže výzkumníkovi se všemi etapami jeho výzkumného šetření. Praktické rady týkající se struktury diplomové práce, jejích formálních náležitostí (které bohužel stále nejsou samozřejmostí) a jazykové stránky najde čtenář v poslední kapitole a celou knihu uzavírají doporučení pro diplomanty.

Kniha je psána čtivě,  velké množství příkladů ji vhodně dokresluje a grafické zpracování napomáhá rychlé orientaci v textu. Po celkovém zvážení tedy lze knihu doporučit k profesnímu vzdělávání budoucích učitelů hudební výchovy, diplomantům i všem dalším zájemcům o výzkum v oblasti hudební pedagogiky. Vhodně syntetizuje poznatky jak z oblasti muzikologie, tak i pedagogiky a je tak vhodným vodítkem pro různé druhy hudebně pedagogických (snad i hudebně psychologických) výzkumů. Tuto publikaci lze též označit jako vhodný příspěvek k nepočetné knižní produkci tohoto oboru.