Část z pohádky
Princ Bajaja
z textu Boženy Němcové podle 2. vydání Národních báchorek a pověstí z roku 1857.
… “O tom všem vím,” odpověděl koník, “a proto jsem tě sem přivedl, abys princeznám pomohl. Zítra časně zrána sem přijď, a já ti ostatní povím.
Druhý den ráno ještě za soumraku byl již u skály. Koník ho přivítal a řekl: “Nyní zdvihni pod mým žlabem kámen, a co tam najdeš, to vyndej.” Bajaja s ochotností poslechl a vyndal z díry, která pod kamenem skryta byla, velkou truhlu. Koník mu poručil, aby ji otevřel, a když i to učinil, vytáhl troje krásné šaty, meč a uzdu na koně. Jedny šaty byly červené, stříbrem a diamanty vyšívané, a co na nich pevného, bylo z lesklé ocele; k tomu bílý a červený chochol.
Druhé byly celé bílé, zlatem vyšívané, a brnění a přilbice ze zlata; chochol bílý. Třetí byly ale světle modré, stříbrem, diamanty a perlami bohatě vyšité; k tomu bílý a modrý chochol. Ke všem třem byl jeden meč, jehož pošva se drahým kamením jen svítila, tak jako uzda na koně.
“Ty troje šaty jsou tvoje, napřed si vezmi ty červené.”
Bajaja se přistrojil, připjal meč a uzdu hodil koni přes hlavu.
“To ti povídám, nesmíš se bát a ze mne slézti. Jen sekej do té potvory a spolehni ne svůj meč.” Tak přikazoval koníček, když vyjížděl za skály. Zatím bylo v zámku smutné loučení a zástup lidstva vyprovázel ubohou Zdoběnu z města. Již byli nedaleko osudného místa, princezna slezla, a když viděla, že má jít ke skále, padla ve mdlobách na zem. Tu letí zdáli kůň a na ně
m sedí rytíř s červeným a bílým chocholem. Když přijel až k nim, poručil, aby se lidé odstranili, princeznu odvedli a jeho nechali samotného. S jakou radostí každý ten rozkaz vyplnil, to si můžeme pomyslit; ale princezna nechtěla odejít, ona se chtěla dívat, jaký to konec vezme.
Sotva vstoupili na jeden vrch, již se třesením skála otevřela, a devítihlavý drak vylezl ven, ohlížeje se po své kořisti. Tu přiskočí na koníku Bajaja, vytáhne meč, jedním rázem utne tři hlavy. Drak se svíjel, plil oheň a házel sebou, až mu jed daleko široko stříkal, ale princ toho nedbal, sekal, až mu všech devět hlav usekal, ostatní dodělal koník kopyty.
Když drak zahynul, obrátil se princ a ujížděl, odkud přijel. S podivením hleděla za ním Zdoběna, ale vzpoměla si, že bude otec čekat, proto rychle k zámku s celou družinou obrátila. Vypsati otcovu radost, když viděl dceru živou, a radost sester, že se snad i jim vysvoboditel dostaví, kdož by s to byl! Bajaja také přiběhl a tu pořád ukazoval, aby věřily, že jim Bůh vysvoboditele pošle. Ač měly strach před druhým dnem, přece byly již veselejší a s Bajajou hovořily…
K textu byly použity práce šesti až osmiletých dětí ze ZUŠ v Uničově, které vytvořili během mé pedagogické praxe jako ilustrace k pohádce. Četba pohádky byla také využita jako součást motivace dětí a prvek podněcující jejich výtvarnou fantazii.
Pro časopis Paidagogos ze své praxe sestavil Jan Buchta.