ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE
ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE
Tyflopedie - obor speciální pedagogiky, který se zabývá problematikou výchovy, vzdělávání a rozvoje osob se zrakovým postižením. Tento název pochází z řeckého tyflos - slepý, paidea - výchova.
Zrakové postižení lze definovat jako absenci nebo nedostatečnost kvality zrakového vnímání. Tato vada se odráží na celkovém vývoji jedince.
Kategorie zrakově postižených osob představuje poměrně heterogenní skupinu, od relativně lehkých vad až po totální slepotu. Zrakové vady dělíme na vrozené a získané. Nejvhodnější klasifikace zrakově postižených je: nevidomé osoby, osoby se zbytky zraku, osoby slabozraké a osoby s poruchami binokulárního vidění.
VZDĚLÁVÁNÍ ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH
Děti se zrakovým postižením mají v současné době možnost navštěvovat buď speciální školy, nebo běžné školy. Každý ze způsobů výchovy a vzdělávání má své přednosti a nedostatky.
Vzdělávání postižených dětí se zdravými dětmi vychází z předpokladu, že dítě s postižením nebude mít tak velké problémy při začleňování do pracovního kolektivu a společnosti v dospělosti. Postižené dítě může získat mnoho nových poznatků, a zdravé děti se naučí akceptovat a tolerovat různé odlišnosti postižených vrstevníků, což jim později umožní navazovat bez předsudků kontakt s lidmi, kteří i přes mnoho společného jsou v jistých ohledech jiní.
Při této výuce by měla být zrakově postiženým dětem poskytována i speciální pedagogická péče, vyplývající z jejich zrakové vady ( např. výcvik prostorové orientace, psaní a čtení Braillova písma ). Ale bohužel, speciální pedagogická péče v současné době v běžných školách dosud není v plné míře zajišťována. Důvody jsou různé, a to nejen malá odborná připravenost učitelů a nedostatek specialistů, ale též nevyhovující vybavení běžných škol kompenzačními pomůckami a vysoký počet žáků ve třídách, který ztěžuje individuální přístup ke zrakově postiženému dítěti.
Za částečnou integraci je označován způsob, kdy děti se zrakovým postižením navštěvují speciální třídy běžných základních škol, které se zpravidla vyskytují ve větších městech. V těchto třídách jsou žákům zajištěny stejné podmínky jako ve speciálních školách a přitom tato forma umožňuje kombinovat speciální výuku s výukou integrovanou. Zde je další výhoda, že dítě nemusí být přes týden odloučeno od svých rodičů, což je velmi podstatný faktor z hlediska sebejistoty dítěte.
Třetí možností jsou speciální školy, které již v dnešní době dosahují vysokých kvalit, a to jak po stránce odbornosti speciální pedagogů, tak po stránce materiálního vybavení. Spousta lidí má mylné představy, když zaslechne slovo
" speciální škola. Zde bychom se měli pozastavit a uvědomit si, že se nejedná o nehumánní zařízení, ale naopak o zcela běžnou normální školu, která je uzpůsobena k výuce dětí s různým postižením. Holým faktem zůstává, že v České republice jsou speciální školy prozatím nejefektivnějším zařízením k prostředkování výchovy a vzdělání postižených dětí.
ROLE PEDAGOGA V PROCESU INTEGRACE
Integrovaný způsob výchovy a vzdělávání vyžaduje od učitele běžné třídy, aby získal základní informace o specifice vývoje zrakově postižených dětí a o metodice výuky. Dále by měl navázat těsnou spolupráci s rodinou zrakově postiženého dítěte. Je zde důležitá spolupráce se speciálním pedagogem, který podá kompletní infomace o charakteristice dítěte a o základních problémech vyplývajících z jeho zrakové zrady.
Nástup zrakově postiženého dítěte do běžné školy by měl být projednán s určitým časovým předstihem, který by měl učitel využít k navázání kontaktu s rodiči dítěte a k získání základních informací o dítěti.
Při integrovaném způsobu výuky by měl učitel přihlížet k zrakové vadě a k důsledkům, které z ní vyplývají, ale zároveň by měl být opatrný, aby nesnižoval požadavky na vědomosti a dovednosti u zrakově postiženého dítěte.
ZÁVĚR
Integrace dítěte se zrakovým postižením je velmi citlivou problematikou. Každý pedagog, který se rozhodne pro integrovanou výuku, by měl v první řadě zvážit své schopnosti a uvědomit si veškeré obtíže, které s integrovanou výukou úzce souvisí.
I když problematika integrace zrakově postižených dětí do běžného školského systému se stává u nás pedagogickou realitou, nesmíme zapomínat na dosavadní nejednotnost názorů.
Můj osobní názor na integraci zrakově postižených dětí do běžných škol je zřejmě evidentní dle vývoje seminární práce. Na závěr bych ještě jednou zdůraznila, že s hlediska reality Česká republika není stále připravena na efektivní integraci, a že jediným kvalitním zařízením pro výchovu a vzdělání zrakově postižených dětí zůstává speciální škola.